Když je milujete...

Včera jsem si dala tu práci a vyzobala všechny fotky, na kterých mám Toma. A z nich pak vybrala ty, které mám nejraději. Které ho zachycují takového, jaký je, jak ho mám ráda. A tohle z toho vzniklo. A pak jsem udělala ještě jednu koláž, protože do té první se nevešlo vše, co na něm miluji.

Včera byl Valentýn. Tom měl volno (ale dopo se učil a odpo měl kurz) a já si přála mít alespoň chvíli, kdy budeme sami dva. Ono to v naší početné rodině tak často nebývá.

Tak hezky jsem si to naplánovala. Měla jasnou představu - uvařím večeři, Tom přijede z kurzu, společně se najíme a my se pak na chvíli vytratíme. Půjdeme si dát někam skleničku. Ideálně na Obzor, protože to tam je takové romantické.

Ale znáte to, představy se často hodně liší od reality. Ta byla taková, že Kája mi napsala, že přijde v 7 večer, že je u Natálie a že se spolu učí. Takže jsem s ní diskutovala o tom, že bych potřebovala, aby přišla v 6 na společnou večeři. Pak jsem to vzdala a kývla na půl sedmou a najedená už bude. Prý mě nalíčí...

Kiki, když přišla domů že školy a zjistila, že v papírnictví už jsem byla, tak mi vyčetla, že jí to snad dělám naschvál! A zalezla do pokojíčku a objevila se až později odpoledne. Zjistila, že jsme se Sebíkem dojedli zmrzlinu a to byl další problém. Zmrzlinu mi následně vyčetla i Kája, takže jsem si řekla, že se na ně příště vyprdnu a nic kupovat nebudu.

Na chvíli jsme si se Sébou odskočili na dětské hřiště. Bylo tak krásně! Kiki se rozhodla vzít s sebou ven Dafné, ale to není dobrý nápad, a tak jsme se zase dohadovaly. Opět si myslela něco o tom, že jí to snad dělám naschvál.

Přišla za námi s nafouknutou pusou (už vím, jaké to bylo, když se na mě naši museli koukat), ale díky kamarádkám jí to brzy přešlo a zůstala tam s nimi.

Já šla domů se Sebíkem vařit večeři. Pomáhal mi krájet maso. V koupelně si mě vzal do parády místo Káji. Vypadala jsem jako malované vajíčko. Ale dopřála jsem mu ten pocit, být chvíli Piccaso. Hupsla jsem pak do sprchy a těšila se, jak mě Kája nalíčí.

Večeře byla hotová, venku tma, Kiki nedostupná, Tom někde na cestě a Kája měla ještě 20 minut čas.

Kiki přišla hned potom, co jsem se začínala bát. Kája dorazila také včas. Tom volal, že už se blíží, ale musí ještě pro kalhoty k rodičům. A tak mě mezi tím začala Kája malovat. Jenže se začala vztekat, kdo používal ty štětce, že se celé třpytí... Jooo, zase jsme byli se Sebíkem v průseru.

Krásně je vidět, v jaké fázi, my ženy, jsme... Protože potom, co mi řekla, že s tímhle mě líčit nebude, šla do kuchyně a začala se rozčilovat, jaký je tam nepořádek a za všechno mohla Kiki, protože jí se tam válely boty a domácí úkol... A pak si všimla toho prázdného kelímku od zmrzliny...

Ze společné večeře nebylo nic. Kiki si vzala jídlo do pokojíčku, Karolína byla po jídle, Tom se zasekl u rodičů a Sebastián nechtěl svůj malý talířek, ale mojí velkou porci. A já si vzala tu jeho a úplně celá jsem rezignovala na nějaké své představy o luxusní valentýnské večeři.

A když už se mi vrátil domů můj usměvavý muž, který se tak těšil, jak si společně někam vyrazíme, málem to celé schytal. Ba né, já ten flus už neposílala dál. Řekla jsem si, že si nezkazím to jediné, na co jsem se fakt těšila - být pár minut s Tomem o samotě mezi lidmi.

Ale během toho, co on večeřel, mi přišla zpráva od maminky Káji spolužačky a já místo abych se ladila na nás dva, jsem si pozvala Káju dolů a řešila, co se děje s její kamarádkou. Uááá…

Malé děti, malé starosti...

Nechtěla jsem se do toho celého zamotávat víc, než bylo nutné. Káju jsem si vyslechla. Přečetla si její konverzaci, kterou mi ukázala a věděla jsem, že jí mohu věřit. Místo toho, abych s horkou hlavou něco řešila, oblékla jsem se a vytratila se ven do tmy.

Na Obzoru měli samozřejmě plno, U Čertíka stále zavřeno, Na Starou by mě nikdo nedostal, a tak zbývala už jen Čína. Tam jsem dostala whisku do prcka na nožce a už mi fakt nic nechybělo.

Tom vytáhl kouzelnou krabičku z bundy a já ji se zatajeným dechem otevřela!

Nezklamal. On mě prostě zná.

Smích, přesně to jsem v tu chvíli potřebovala!

Chvíli zaváhal, zda to nepřehnal. Zda jsem přeci jen nečekala nějakou Pandoru. Ne, nečekala. Už jen to, že vytáhl tu krabičku, pro mě bylo moc a když jsme v ní objevila ty opičky... Mohla jsem si vybrat, která jsem já. A on mi ukázal, jak se mají rády.

Bylo v tom prostě všechno. Ťukli jsme si na dalších 30 let společného života. Když jsem se ptala, co potom, tak mi řekl, že si za 30 let ťukneme znovu.

S tímhle chlapem chci zestárnout!

PS: Šli jsme se ještě projít, každá minuta navíc, kdy jsme spolu sami, je to nejvíc, co jsem mohla ten den dostat. Po příchodu domů mi Kája řekla, že si to s kamarádkou vyříkaly, a tak jsem si oddychla já i její maminka. Tom se pustil do cvičení s Kiki a Sebíkem a já dělala s Kájou referát na Čápa bílého. Ještě že je všechny mám.

A jaký byl váš Valentýn?